Cesta do Mělníka mě čekala a neminula kvůli zařizování pár věcí. Byla jsem v tomto městě vícekrát, ale už je to hodně dávno, co jsem měla možnost se projít a pokochat se jeho nádherou. Až tentokrát, do busu zbývala zhruba hodina, tak jsem si řekla, že na autobusák to vezmu přes centrum.
A tak se také stalo :-) Po hrozném krpálu jsem se ocitla u budovy TJ Sokol Mělník (Tyršův dům). Naproti jsou Jungmannovy sady, kde se mj. nachází pomník – pocta Janu Palachovi. Právě podél sadů jsem šla, přes silnici byl nejen Tyršův dům, ale i základní škola, ale cesta má mě vedla víc doleva, podél Knihtiskárny Jiřího Jelena, po ulici U Tanku a Legionářů, kde jsem potkala mimoně :-) a dál směrem k náměstí…
Cestou jsem nemohla vynechat infocentrum – aneb kam jinam pro turistické vizitky a pohledy, že? :-)
Náměstí bylo vysloveně kouzelné, a nejen náměstí – celé centrum vypadalo přímo pohádkově. Sněžilo, krásné velké vločky se zvolna snášely k zemi, pomalu nikde nikdo… mít tam trhy a cítit vůni trdelníku a svařáku, člověk by měl pocit, že se ztratil v čase :-) Atmosféra byla přímo neskutečná a krásně pohodová. No, kdo ví, třeba příští zimu sem fakt vyrazím na nějaké pěkné vánoční trhy :-)
Nevím proč, ale tenhle pohled, takhle fotka ve mně evokuje představu nějakého alpského městečka. Zima, vánice, a vábivé dveře hostince, a uvnitř veselí a grog a ohýnek v krbu, u kterého se tak krásně sedí a hledí na to sněžení venku…
Onen apartmán se nachází na Svatováclavské ulici cestou k zámku. To už jsem se blížila k chrámu sv. Petra a Pavla a zámku Mělník.
Minula jsem chrám a ocitla se na soutoku Vltavy a Labe – viz tabulka. Na fotkách jsou oba soutoky – nejdřív ten s umělým kanálem, pak se samotnou Vltavou. Viditelnost nic moc, sice už nesněžilo tolik, ale stále ještě dost… :-)
Lucerny na stěně zámku – naprosto dokonalé, podtrhující kouzlo onoho odpoledne a přímo pohádkové.
Jedna ze stěn zámku (na níž je i erb, který jsem ukázala výše) je zarostlá vinnou révou, místy zbyly i hrozny. A já si říkala, proč je v okolí tolik kosů :-) Okupovali nejen révu, ale i okolní keře – a upřímně, tolik kosů pohromadě jsem v životě neviděla a nejspíš jen tak neuvidím. Ale byli skvělí a krásně pózovali, nehledě na zimu :-)
Bohužel už jsem pak neměla moc času, tak jsem si alespoň užila cestu zpět přes náměstí a ulici 5. května, kde stojí Pražská brána, a dál k autobusovému nádraží…