16. května se i přes počáteční pochyby účastním slavného pochodu Praha – Prčice, pravda, z Olbramovic, ale i těch 33 kilometrů vypadá jako velká výzva :-)
04:25. Zvoní budík, vstávám, zdravím tátu.
“Dobré ráno.”
“Dobré, běž spát, co vstáváš tak brzo?”
“Účastním se pochodu.”
Táta se pozorně dívá na hodiny.
“V půl páté ráno?”
“Jo. Jdeme do Prčice a ke startu se ještě musíme nějak dostat – do Olbramovic.”
Venku je ještě tma, pomalu se rozednívá. Připravuji snídani a jídlo na cestu, dokonce mám chvilku čas i na brouzdání internetem.
05:37. Jede mi vlak. Kupuji si speciální jízdenku pro účastníky pochodu. Slunce vyšlo a svítí mi přímo do okna :-)
06:15. Potkávám se s přáteli :-) Jede nás celá banda (zdravím do Kolína! :-)), po cestě kecáme, řešíme všechno možné včetně cesty, co nás čeká a nemine.
07:45. Jsme v Olbramovicích. Před nádražím je pěkná fronta – lidí, co se účastní pochodu, je fakt hodně, ale naštěstí to docela odsypá.
08:00. Startovné zaplaceno, mapa vyfasována, tož jdeme! :-) Po cestě se všelijak rozdělujeme do hloučků a zase potkáváme, tempo je ze začátku slušné, slunko svítí, teploučko, ideální podmínky pro dálkový pochod.
09:15. Ukrutný krpál. Jestli takových bude po cestě víc, tak to potěš koště. Se skvělým pocitem ze zvládnuté překážky a promočenými zády jsme na vršku. Hurá! A takové krpály už prý nebudou. Hurá podruhé! Po cestě podél pole pak fotím ovečky (městské dítě, co dodat :-)).
09:30. Á, první občerstvení. Pivní pauza a chvilka oddychu :-) Další posezení už nějak nezvládám zaznamenávat, nohy pak budou bolet, pak příšerně bolet, pak už je to člověku jedno a prostě jde, klade nohu před nohu, a jde, a jde… ale kdepak nějaké zaznamenávání, jsem ráda, že mám zapsané, kdy byly kontrolní body :-)
12:00. První kontrolní bod. V zatáčce. Dostáváme razítka na určené místo na mapě. Nechávám si orazítkovat i stránku v turistickém deníčku – když už jsem si ho pořídila, tak ať plní svůj účel, no ni? :-)
14:30. Druhý kontrolní bod. Pro změnu před přechodem přes silnici. Přechod pro jistotu hlídají policajti – aby účastníky někdo náhodou nepřejel :-)
Někde poté se nám ztrácí jeden z účastníků pochodu – pesan. Hledáme, hledáme, hledáme… naštěstí nacházíme a můžeme v klidu pokračovat dál.
Po cestě potkáváme nějaký ranč a spoustu koní. Zažíváme kulturní vsuvku s pohlazením koně a výbojem z elektrického ohradníku – těžko říct, kdo se lekl víc… :-)
16:50. Míjíme tajný kontrolní bod. Další razítka, záblesk naděje, že třetí bod už je blízko a pak už jen troška, už jen kousíček – a budeme v cíli. Kilometry v nohou začínají být znát. Někdy až moc.
17:30. Třetí kontrolní bod! Jupí! Kousíček za ním si ve stínu sedáme a odpočíváme. Odsud je to prý už jen kousek a budeme v Prčici, času máme dost, tak dopřáváme nožkám zasloužený oddych.
18.30. Fotíme se u cedule Sedlec-Prčice. Zvládli jsme to! Dojít do centra a jsme v cíli!
18:45. Cíl! Je to za námi, 33 km cestou necestou, podél poli, po lesích, luzích, hájích, do kopce a z kopce… krásné je to :-)
Dostáváme zlaté botičky jako odměnu za námahu, zkoumáme tržiště, jdu do infocentra – potřebuji pohledy, turistickou vizitku, turistickou známku, všechno nacházím, spokojenost :-)
Kolem sedmé jdeme na autobus, co nás má odvézt k železniční zastávce, vlak jede za chvilku, paráda, v Praze to dobře navazuje, loučíme se, jdu na vlak domů, kam šťastná a unavená zapadám v půl desáté, pochod Praha – Prčice 
2015 je definitivně za mnou… byl to dlouhý den, byl to krásný den, za který děkuji všem zúčastněným :-)
