Z Pražského hradu jsme pokračovali směr Petřín. Ta stezka je krásná a nabízí parádní výhledy, kochali jsme se a fotili a potkali i pár zajímavostí, viz foto :-)
U Petřínské rozhledny jsem byla víckrát. Ale jako na potvoru to bylo vždy, když byla zavřena. Takže jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít možnost vyšlapat nahoru a užít si výhled na nádherou Prahu, to prostě nešlo :-)
Po nákupu vstupenek následoval nákup turistických vizitek a pak hurá směr výšlap! A nutno říct, že byl docela brutální – první patro je ve 20 metrech nad zemí, druhé v 60 metrech.
Mates zůstal v prvním patře, výšky mu nedělají dobře, takže zdolání druhé mety bylo jen na mně. Nejdřív jsem ale poctivě obešla celý balkonek dokola a všechno náležitě zvěčnila :-)
Je zajímavé, že druhé patro se odtud zdálo být blíž než země. Skutečnost ovšem byla poněkud jiná…
Po hrdinném zdolání toho obrovského množstíví schodů přišla zasloužená odměna – pohled na kouzelné město. I přes lehce horší počasí a odpovídající tomu viditelnost bylo vidět docela pěkně a daleko, a i focení docela šlo. A 60-násobný zoom byl opět náležitě využit :-)
Nahoře je to zajímavé, nejen ve smyslu krásného výhledu, ale také pocitově – lehce foukalo a bylo přímo cítit, jak se ten vršek rozhledny lehce houpe… :-)
Sešlap nebyl o moc lepší než výšlap. 60 metrů je 60 metrů :-) Když jsem slezla dolů, doslova se mi třásly nohy po té námaze :-)
Následně jsme opustili Petřín a zamířili směr Anděl, stmívalo se, cestou po Petřínských sadech jsem nefotila, nějak ani nebylo co. Na Andělu byl zasloužený pozdní obídek (či brzká večeře?) a pak jsme šli zas “o dům dál” – směr nábřeží a Signal Festival.
