Jak jinak využít volnou neděli než vyrazit přímo do centra Berlína? Plán sice narazil na drobné komplikace po náročné sobotě, ale nakonec byl úspěšně realizován a dokonce jsem si mohla odškrtnout skoro všechny položky ze seznamu “must see in Berlin” (a chybějící jsem odškrtala o týden později, ale to je jiný příběh).
Cesta z hotelu do Berlína trvá zhruba tři čtvrtě hodiny. Lístek jsem si úspěšně koupila přímo u řidiče autobusu, i když v první chvíli na mě nechápavě koukal, když jsem na něj spustila anglicky. V Kopníku mě čekal přestup na S-Bahn Köpenick a cesta do stanice Alexanderplatz.
Chvilka koukání z okna – a už jsem byla v centru. První dojem – vánoční trhy a Berliner Fernsehturm (Berlínská televizní věž) nad hlavou. Trhy na Alexanderplatz se mohou pochlubit jednou zajímavostí – největší vánoční pyramidou v Evropě.
O kousíček dál, když člověk projde okolo televizní věže dál směrem k Rotes Rathaus nebo kostelu Sv. Marie, k Alt-Berlin, se nacházejí další trhy. I tu mají svou zajímavost, dokonce dvě – bruslení okolo Neptunovy fontány a hlavně obrovské ruské kolo, z nějž se otevírá krásný pohled na město.
Z vánočních trhů u kostela Sv. Marie jsem zamířila směrem k Berliner Dom a Museuminsel. Zatímco Muzejní ostrov mě zajímal spíš okrajově (to chce samostatnou výpravu), na Berlínský dóm jsem se podívala moc ráda. Jedná se o monumentální budovu na břehu Sprévy, což je jedna z věcí, co mě na Berlíně a okolí hodně fascinovaly: hodně budov (nejen v centru, ale i ve zmíněných Kopníku a Friedrichshagenu) stojí přímo na břehu řeky, bez obav z povodní. To mě, jakožto člověka, který velké povodně zažil už dvakrát, opravdu hodně udivovalo. No, zjevně mají protipovodňová opatření o dost jinde, žádná z budov, co jsem u vody viděla, nevypadala, že by nějak utrpěla kvůli velké vodě.
Ale zpátky k Berlínskému dómu. Momentálně prochází rekonstrukci, což je vidět dle lešení u jedné z věží. A – řeknu to znova – je fakt monumentální. Nádherná sakrální budova.
Braniborská brána a jiné památky
O kus dál byly vidět muzejní budovy zmíněného ostrova, ale mé kroky vedly jinam, směr Braniborská brána (Brandenburger Tor). Tedy, ne že by po cestě nebyly další zajímavosti – byly. Například Neue Wache 
, Berlínská státní opera, jezdecká socha Fridricha II. Velikého, Berlínská státní knihovna a další.
Braniborská brána nešla minout, ani kdyby člověk chtěl. Stačilo pokračovat po Unter den Linden a jít a jít. A kochat se, a fotit medvědy (ti stojí za zvláštní zmínku a dočkají se samostatného příspěvku), a brblat kvůli počasí (ano, zase jsem vychytala déšť :-)).
A najednou jsem byla na Pariser Platz a dívala se na symbol Berlína – na slavnou Braniborskou bránu. Musím říct, že si fakt nedovedu představit, že ještě v poměrně nedávné minulosti těsně před ní vedl plot, který de facto rozděloval svět. Nějak se tomu člověku nechce věřit…
No, a jelikož noc byla ještě mladá, pardon, jelikož bylo ještě brzo, rozhodla jsem se, že zamířím dál, přes Tiergarten k Breitscheidplatz. Proč zrovna sem? Tak Tiergarten si pamatuji ještě z dob, kdy jsem aktivně koukala na německou Vivu a MTV a sledovala záběry z Love Parade (totálně mimo můj hudební záběr, ale fascinovaly mě ty davy). A náměstí Breitscheidplatz bylo nedávno skloňováno ve všech pádech kvůli bezpečnostním opatřením, tak jsem byla zvědavá.
Breitscheidplatz a zpět k Müggelsee
Ale postupně. Tiergarten má svoje kouzlo i v deštivém prosinci, pěkný park protnutý Straße des 17. Juni. V létě a na podzim tu musí být opravdu nádherně. Přes Tiergarten, okolo Siegessäule, dále směrem k Breitscheidplatz – a jsem na dalších vánočních trzích.
A co jsem zjistila? Ano, bezpečnostní opatření tu jsou, a to v podobě zátarasů, ale ať jsem koukala, jak jsem koukala, dvoumetrové ploty, o nichž se sdílely příspěvky napříč Facebookem, jsem nezahlédla na žádných trzích, a to jsem jich navštívila celkem pět (další dvoje o týden později), včetně pravděpodobně nejznámějších na Gendarmenmarkt. A na většině nebyly ani ty zátarasy.
Ale zpět k Breitscheidplatz. Náměstí dominuje Pamětní kostel císaře Viléma – na první pohled polorozbořený kostel, jež byl v noci 23. listopadu 1943 zasažen spojeneckým bombardováním a nyní je protiválečným pomníkem. Obklopený vánočními trhy a nasvícený, vypadal napůl pohádkově a napůl strašidelně, působivě.
Svařáček a kafíčko, obejít trhy, pokochat se výzdobou – a už byl čas zamířit zpět k hotelu, k Müggelsee.
