Čeští fanoušci se konečně dočkali – Poets of the Fall poprvé za celou svou existenci přijeli do České republiky. A jak prohlásil zpěvák Marko Saaresto, hned to byl “full house”. A show, na jakou se nezapomíná.
Blackout Problems
Ale začněme popořadě. Úderem osmé se na pódiu objevila předkapela Blackout Problems. Tito mladí Němci rozhodně nejsou českému publiku neznámí, však už nejen v Praze absolvovali několik klubových koncertů a představili se i na několika festivalech.
Na rovinu se přiznávám – můj šálek kávy nejsou a ze začátku mi navíc docela trhal uši šíleně přeboostovaný zvuk. Ale nakonec se mi kluci docela i líbili, jejich vystoupení mělo grády, odsýpalo, na rozehřátí byli celkem fajn a čas s nimi docela utíkal.
Poets of the Fall
Po krátké přestávce pak přišli na řadu hlavní hvězdy večera.
Poets of the Fall jsem už jednou viděla, v listopadu 2016 v Petrohradě, a byl to krásný koncertní zážitek, ale Praha… to bylo něco zcela mimořádného.
Celý koncert měl lehký nádech neskutečna – takový ten pocit, když se tolik let na něco těšíte a doufáte, že se to splní, a ono se to pak splní, když už pomalu ani nedoufáte, a jste z toho úplně paf. Přišlo mi, že publikum bylo v první chvíli malinko zaražené – v pozitivním šoku, že se to fakt děje, že jsou opravdu na POTF, v Praze, v rodné zemi.
A musím říct, že tak soustředěný dav jsem nikdy předtím neviděla a nejspíš zase dlouho neuvidím. Lidé fakt poslouchali. Samozřejmě, na koncerty se chodí, abyste si kapelu poslechli, ale zde to byl úplně jiný level, úplně jiné soustředění a jiný vjem, něco nepopsatelného a krásného.
A zároveň krásná pařba, atmosféra hodně povedeného večírku, ohromující výměna energie mezi publikem a kapelou. Songy Poets of the Fall mají své nepopíratelné kouzlo i na nahrávkách, ale teprve naživo vyniknou naplno a mají neskutečnou sílu a energii.
Odzpívali jsme to vše od první do poslední písně, zpívali, tančili, užívali si to. A kapela si to užívala také tak. A byla radost se dívat, jak se Marko, Olli, Jani, Jaska, Markus i Jari smějí, jak se navzájem zlobí, jak si užívají ty naše emoce a mají ohromnou radost z takového přivítání a plného sálu. A prý jsme (byli) “beautiful and awesome”, jak prohlásil Marko :-)
First time here, and definitely not the last…
K vrcholům večera jednoznačně řadím “Choice Millionaire” a les mávajících rukou a Marko houpající boky, ups, sorry, neodolala jsem a následující hned poté “Lift”. A závěr v podobě “Locking Up the Sun” a “Carnival of Rust” byl naprosto dokonalý. Hlavně poslední jmenovaná a její konec (…when the heart is yearning) – to bylo famózní, husina snad všude a ohromná (nebo ohromující?) energie, bomba.
No, musím říct, pořád jsem tak trochu mimo a nemelu snad o ničem jiném a i z téhle recenze je asi poznat, že jo, jsem prostě paf a dala bych si to z fleku znova :-) Tak snad kluci nekecali, když na oficiálním Instagramu 
napsali: “Prague! Praha! What a joy! You guys are INCREDIBLE! First time here, and definitely not the last…” – jo, přesně v to doufám, že to rozhodně není naposled a že příště to klukům potrvá podstatně kratší dobu, než zase dorazí :-)
P.S.: Fotky jsou výjimečně z telefonu, vědět, že foťáky jsou povoleny, tak vezmu svůj ultrazoom. Ale nevěděla jsem a smartík musel stačit :-)
P.S. 2: A kdyby někdo hledal, co vše vlastně zahráli, tak na setlist.fm je kompletní soupiska :-)
