Letošní Masters of Rock je úspěšně za námi. Již 17. ročník festivalu přinesl spoustu slavných i vskutku legendárních hostů. Hned první den nabídl vystoupení formací Cyhra, Delain, Gamma Ray, Eluveitie či Uriah Heep.
Cyhra
První kapelou, na kterou jsem byla zvědavá a těšila se, byla Cyhra 
založená mj. Jakem E, kterého si pamatuji ještě z dob, kdy zpíval v Amaranthe. A musím říct, že kluci z tohoto tak trochu all stars bandu mě velmi mile překvapili.
Jejich set sice trval jen cca 45 minut, stihli rovných 10 písní , ale ten set byl nabitý energií a dobrou náladou. Na Jakea byla radost pohledět – usmíval se, vtipkoval, zářil jako sluníčko. A bylo to nakažlivé :-)
Cyhra také byla jednou ze čtyř kapel, na jejichž autogramiádu jsem se vydala. Stál vedle mě kluk ze Švédska, který na ně šel, protože “jsou z jeho města a [on] musí podporovat švédské kapely” :-) Ten se s Jakem a ostatními pak hezky zakecal, jak jinak než švédsky, takže jsem se akorát zaposlouchala do krásně znějících slov, kterým ani za mák nerozumím (ale foneticky se mi švédština hrozně líbí), pozorovala dění, ulovila vytoužené autogramy a s radostí vyfotila Jakea, který mi i zapózoval. Jupí :-)
Saltatio Mortis
Saltatio Mortis , přiznám se, neznám. Ale jejich medieval metal rozhodně měl něco do sebe :-) A sice vám o nich tedy moc nepovím, ale aspoň ukážu pár fotek :-)
Delain
Dalším bodem mého čtvrtečního programu byli Holanďané Delain – mnou tak trochu jedna z nejnavštěvovanějších kapel, i když na ni většinou nechodím vysloveně cíleně. Ale na festivalu zajdu ráda a navíc před několika lety předskakovali Sabaton :-)
I Delain to dobře hrálo. Charlotte Wessels jako žena vamp celá v rudém a s blonďatou hřívou, dobrá hudba, pecka “We Are the Others” – to zní jako dobrý plán na festivalové odpoledne :-)
Gamma Ray
Němce Gamma Ray jsem už na Masters zažila. Ale zatímco tenkrát mě moc nevzali, letos jsem se krásně pobavila – a při “Masters of Confusion” i vysloveně zařádila, ta píseň má neskutečnou energii. Ostatně energií nešetřila ani kapela. Kai Hansen a Frank Beck za doprovodu ostatních členů to krásně rozjeli a dobře se doplňovali.
Eluveitie
Na Eluveitie jsem měla jednoduchý plán – utáhnout glády, dát všechny věci pryč a šup do kafemlejnku pod pódiem (ne, Korpiklaani na MetalFestu mi nestačili :-)). A dokonce se mi ten plán povedlo i úspěšně (a bez následků) přežít (první reakce na můj návrat byla “Žijeee!” :-D).
Takže jsem si za zvuků eluveitiejského folku dala kolečko v circle pitu, užila si poslech a pohled na kapelu stojíc na jeho kraji, kde jsem s ostatními diváky pravidelně zvedala lidi, kteří v tom kolečku zakopávali o retardér s kabely. Tu mě opět fascinovala ta solidarita, ohleduplnost a tohle všechno, jak každého spadlého okamžitě zvedají snad všichni v okolí, jak nejbližší za ním se hned zapřou a drží ten dav, dokud není nebezpečí zažehnáno. Tohle je prostě super 🤟 A ke konci jsem se přes circle dostala víc dopředu a užila si zasurfování davem :-)
Ve svém setu čítajícím 15 songů Eluveitie názorně předvedli, proč se z odpolední / podvečerní kapely proměnili ve skoro headlinera festivalu. Neskutečná energie, zábava, show, která utekla až moc rychle, takřka plný plac – to vše mluví samo za sebe.
Uriah Heep
Headlinery čtvrtečního dne byli veteráni Uriah Heep. Doposud jsem neměla tu čest, pro mě to bylo jejich premiérové vystoupení – a ne ledajaké, dokonce přímo unikátní. “Uriáši” totiž pro Vizovice přichystali specialitku – na pódiu se objevili nejen stávající, ale i bývalí členové této hardrockové legendy.
A i když Uriah Heep letos slaví úctyhodných 50 let existence, co se energie a nasazení týče, mohli by jim závidět i mnohem mladší kolegové-muzikanti. Byl to opravdu krásný koncert a navzdory obavám (v posledních setlistech holt chyběla) zazněla i jejich snad nejslavnější píseň – “Lady in Black”. Po akustickém začátku přešla do plné verze a zněla bombasticky.
Po Uriah Heep jsme zamířili do stanu. I když (nejen) mě Deathstars lákali, síly na ně holt nezbyly. Tak snad příště :-)
