Přiznám se, březen mi utekl nějak brutálně rychle – jako ona zmíněná jedna velká rozmazaná šmouha :-) Což tedy samozřejmě znamená, že březen byl plný událostí, zážitků, ale také práce a všeho možného.
Zatímco leden byl spíš rozkoukávací, únor přinesl slušný rozjezd. Pomalu začíná jízda, která (snad) zpomalí až někdy na podzim. A co mi únor nabídl? Zimní sraz, nové zážitky a spoustu dojmů.
Rok se s rokem sešel a už je tu opět leden a rozjezd dalšího ročního cyklu. A co leden přinesl? Rozkoukávání se po svátcích, nová předsevzetí, setkání s přáteli, plánování toho, co mě čeká a nemine, a spoustu dalšího.
Po rozjímavém listopadu přišel prosinec a od svého předchůdce se lišil snad vším, čím mohl. Rozjímání nakonec bylo také dost, ale také bylo plno dojmů, zážitků, emocí.
Když se ohlédnu zpět za listopadem, napadá mě jediné slovo: bezčasí. Listopad prostě… byl. Jak je pro mě podzim náročné období, tak listopad je náročný dvojnásob.
Ohlédnutí za říjnem? Samá akce: říjen, stejně jako loni, přinesl krásný zlatý podzim (a i počasí se opravdu proměnilo v podzimní), dýňové dobroty a plno nejen kulturních zážitků.
Přestože první náznaky podzimu se objevily již koncem srpna, září bylo vysloveně letní. Třicítky přes den, 18-20 stupňů v noci, slunce, azurové nebe a pohoda. Prostě krásný čtvrtý letní měsíc :-)
Poslední dobou nějak mám pocit, že nic nestíhám, a jak tak koukám na poslední “ohlédnutí“, asi to nebude jen pocit. Pořád se někam ženu a stále to prostě nemohu dohnat.
Zatímco listopad byl tichem před bouří, před adventem, kdy jsou Vánoce za dveřmi, prosinec byl onou bouří plnou událostí a vánoční pohody. Prosinec – to byl advent se vším všudy.