Ve čtvrtek 13. února v pražském komplexu Forum Karlín proběhl koncert švédské kapely HammerFall. Speciálními hosty byli Battle Beast v čele s Noorou Louhimo, v roli předskokanů se po letech opět představili Serious Black.
Na samostatný koncert HammerFall jsme vyrazili počtvrté a celkově se jednalo o mé osmé vystoupení těchto Švédů – víckrát jsem byla už jenom na jiné švédské skupině, a to Sabaton. Některé věci se prostě nemění :-) A nezměnilo se ani to, že jsme byli z koncertu opět naprosto nadšení.
Serious Black
Serious Black vídám celkem pravidelně, poprvé to bylo navíc ve stejné situaci jako tentokrát – v roce 2015 též předskakovali HammerFall na jejich turné. Nezklamali ani tentokrát, bylo to příjemné, poslouchali se hezky a ta půlhodinka s nimi utekla jako voda.
Battle Beast
Mé seznámení s Battle Beast, shodou okolností, proběhlo hned po seznámení se Serious Black – o den později Battle Beast společně s Delain předskakovali Sabaton v Praze a ve Zlíně.
Tato finská kapela už má v Česku hodně solidní fanouškovskou základnu, a bylo to poznat i tentokrát – dav je nadšeně podporoval, tleskal, řádil. Noora to na pódiu umí rozjet a celkově tak nějak si představuji dobrou předkapelu, která dav před nástupem hlavních hvězd fakt rozpálí, i když na to má pouhopouhých osm 
písní.
HammerFall
Z klubu do haly
Pamatuji si, kdy jsem HammerFall na samostatné akci zažila poprvé. Bylo to v listopadu 2011 v KC Vltavská, malém klubu u stejnojmenné zastávky metra. Byli tenkrát úplně úžasní a stejně úžasní byli i teď.
Co se ale změnilo, je jejich stage. Už to není malé klubové pódium, je to pořádně velká, propracovaná produkce s obrovským plátnem. Hodně se mi líbilo, jak bylo řešené: žádné obyčejné velké “prostěradlo”, ale vskutku obrovská plachta zakrývající celou zadní zeď i do stran a navazující na plošiny a schody na samotné stagi. O pyrotechnice nemluvě. Ohně, světlice, prskavky – a výbuchy. Když to bouchlo při “Any Means Necessary”, nadskočila jsem úlekem :-D (a na konci setu pak ještě jednou; dohromady bouchali 4x).
Téměř best of setlist
HammerFall zahájili svůj set relativně zlehka, peckou “Never Forgive, Never Forget”, a pak sázeli jeden hit za druhým.
Prozatím poslední desce “Dominion” patřila rovná čtvrtina setlistu – zahráli z ní 5 písní z celkových úctyhodných 20 songů. Zbylých 15 pecek celkem rovnoměrně rozdělili mezi svá zbývající alba, z desky “Renegade” pak zahráli nejen dva samostatné songy, ale i “Renegade Medley” složený z těch nej písní.
Přišlo mi, že s každou další písní nasazovali stále větší pecku a tempo. Větší zvolnění přinesla jen píseň “Second to One”; původně “sólovou” skladbu před měsícem a půl vydali také jako duet s Noorou Louhimo – a právě jako duet zazněla i naživo. Joacim a Noora ji zazpívali naprosto božsky, emotivně, nádherně, jednoznačně hodně povedený kousek.
Jediné zklamání celého koncertu, které navíc ani nepatřilo kapele, zrovna při “Second to One” přineslo publikum – žádná světýlka při baladě? Vážně? Napočítala jsem šest světýlek v celém Foru, včetně toho mého, a i když uvážím, že pár jsem jich možná neviděla, to je žalostně málo. To už kapely musejí výslovně říct: “Hele, teď vám zahrajeme něco pomalého, vytáhněte zapalovače nebo zapněte baterku na telefonu”, aby to lidi trklo? Hlavně že snad každý natáčel 
Pro srovnání: takto to vypadalo loni na Masters, když Within Temptation hráli “Ice Queen” – docela rozdíl, že?
Let the hammer… fall!
Úplný závěr show patřil největším hitům a byl našlapaný jak ďas. Poslední pětici zahájila jedna z mých nejoblíbenějších písní “Last Man Standing”, následovalo tradiční uvedení nováčků do obrazu, jaká že je správná odpověď na otázku “Co řeknete, když řeknu ‘Let the hammer…’?”, a hlavní část koncertu byla za námi.
Otvírákem přídavku byla “Hammer High”. Po ní zazněla “(We Make) Sweden Rock” – věc nová, loňská, ale již mající své čestné místo nejen v celkovém setlistu, ale, jak vidno, i v samotném závěru mezi the best of the best.
Songem na rozloučenou pak byl “Hearts on Fire”. Poslední pyro a pak konfety – ty byly boží, vystřelily z děl z obou stran pódia a snášely se jako sníh a celý ten okamžik měl nepopsatelné kouzlo. A pak byl konec… a vskutku jsme odcházeli se srdci v ohni – nebo s ohněm v srdci?..
Byli jste ve Foru Karlín? Nebo na jiném koncertě HammerFall? Jaké máte dojmy? Jak jste si to užili? Povídejte, vyprávějte, přehánějte :-)
