Sobota pro nás byla nejslabším i nejsilnějším dnem Masters of Rock 2019. Sice jsme se chystali jenom na dvě vystoupení, ale obě stála za to – Tarja a Within Temptation patřily k nejlepšímu, co MoR letos nabídl.
To, že všechno zajímavé bylo soustředěné až na večer, mělo své nezanedbatelné výhody – měli jsme čas na odpočinek. Rozumějte, byli jsme pryč z baráku už víc než týden, nejdřív na srazu, kde to prostě žije, teď na festivalu, kde to také žije, a den, kdy meteorologové navíc slibovali déšť, byl hodně vítaným zvolněním.
Měli jsme čas i na to, líně se nasnídat, zajít do čokoládovny (mimochodem, Zámeckou čokoládovnu Vizovice 
můžu jenom doporučit, opravdu si tam pochutnáte), v klidu obejít město, stánky na druhé straně, stánky v areálu, vybrat si triko… takový malý festivalový skoro day off má rozhodně něco do sebe :-)
Autogramiáda Within Temptation
Autogramiáda Within Temptation byla prvním bodem mého sobotního programu. A co čert nechtěl, právě když jsem se vydala do fronty, konečně začal ten avizovaný déšť. Co déšť – slejvák jako prase za doprovodu hromů a blesku :-) A tak si bosky stojím ve frontě, snažím se schovat pod pláštěnku co to jde, pozoruji lidi, co vydrželi do konce Firewind a teď utíkají se schovat, spěchající lidi pro změnu pozorují mě a další nadšence v té frontě.
“Jste borci!” nadšeně křičí paní, která rovněž utíká k východu, a ukazuje nám zvednuté palce 👍👍 Jo, asi jsme – nebo jsme jen blázni :-)
Naštěstí těsně před autogramiádou Tarji (ano, byla jsem na místě o dost dřív) déšť ustál, hezky se vyčasilo, byl čas schovat pláštěnku. Pak jsem na místě potkala Lucii a Páju (ahoj, holky! :-)), čas utíkal, podpisovka WT se blížila.
Vystoupení Within Temptation jsem už viděla. Teď mi tolik nešlo o autogramy jako takové jako spíš o možnost se podívat zblízka. Sharon obdivuji, považuji ji za fakt krásnou ženu a prostě chtěla jsem ji alespoň na chvíli spatřit zblízka. Povedlo se :-)
Sharon nezklamala, předčila očekávání. Byla opravdu tak krásná, jak se zdá dle fotek i z dálky během vystoupení. A také byla hodně milá, usměvavá a pohodová. Prostě skvělá :-)
Tarja
Tarju jsem poprvé a doposud naposled viděla naživo před pár lety na MetalFestu, kde jejím hostem byla právě Sharon. Musím říct, že jak dříve Tarja byla fakt jako taková ledová královna, tak v posledních letech je její projev krásně pohodový, uvolněný, bylo to vidět na autogramiádě, kam jsem jedním očkem (když už jsem byla v té frontě) nakoukla, je to vidět během vystoupení. A sluší jí to mnohem, mnohem víc.
Zahrála celkem 13 písní , z toho dvě písně z éry Nightwish – “Planet Hell” a “Over the Hills and Far Away”, což byl vlastně cover na druhou. A musím říct, bylo to fakt příjemné vystoupení. A když odcházela, v hloubi duše doutnala naděje, že Tarju pro tento večer nevidím naposled.
Within Temptation
Hned po Tarje následovalo vystoupení, na které jsem se hodně těšila. Within Temptation mám ráda, jejich desku “The Unforgiving” považuji za jednu z nejlepších desek vůbec a o své slabosti pro Sharon jsem už psala výše.
Své vystoupení zahájili peckami z nové desky “Resist” a nasazení, energie a kouzlo proměnily jejich set v něco naprosto dokonalého. Byla to fakt pecka. Ať už hráli rychlejší věci jako “In the Middle of the Night” nebo pomalé a křehké jako “Ice Queen”, bylo to fantastické. Mimochodem, právě při “Ice Queen” byl jeden z nejkrásnějších pohledů show vůbec – na pódiu jen Sharon a kytarista Stefan a v davu nepřeberné množství světýlek, naprostá nádhera.
Ale nejhezčím okamžikem celé show a zároveň onou splněnou nadějí byla píseň “Paradise (What About Us?)”. Sharon začala zpívat a už to vypadalo, že holt asi nic, a pak se na pódiu objevila Tarja a v davu to bouchlo. Obecně považuji “Paradise” za jednu z nejlepších písní WT, naživo má grády, a když je navíc v podání obou úžasných zpěvaček, pak není divu, že tento duel byl vrcholem vystoupení.
Samotná show Within Temptation pak rozhodně byla vrcholem celého festivalu. Tu energii, nasazení, krásnou výpravu, interakci, ten dojem už prostě nemělo co překonat.
Festival se neúprosně blížil ke konci. Před námi už byl jen poslední den a pak cesta domů.
