Letošní rok se nám zvrtl naprosto nečekaně: karanténa, rušení akcí, různá opatření. Život za časů koronaviru, co dodat. Jaro tudíž přineslo nové situace a výzvy – nejen ty blogové.
Jaro vytížené
Patřím mezi relativně nepočetnou skupinu lidí, které se karanténa dotkla celkem minimálně. V práci jsme jeli naplno, neb dělám v odvětví, které se jako jedno z mála nezastavilo, – v logistice a e-commerce. Ba naopak, neřeknu, jak to měly jiné online obchody, ale my jsme toho měli až nad hlavu. Takže o cestu do práce, z práce a frmol v práci jsem rozhodně kvůli nastalé situaci nepřišla.
Stejně tak jsem pomalu nezaznamenala různá jiná omezení – co čekat od introverta, který stejně skoro nikam nechodí? :-) Takže pro mě největším rozdílem byla akorát tak přítomnost roušky, které se ještě nějaký ten pátek nezbavím, neb v práci je nás na směně vždy hafo a průběžně se potkáváme a míjíme.
Takže akorát tak víc práce (nejen v rachotě), vytížení na více frontách (do toho teď organizace dvou soukromých srazů), a nevím, kde mi hlava stojí. I ten blog mi ze startu docela frčel, v březnu jsem napsala / aktualizovala 7 článků, což bylo na moje poměry dost, ale pak mi nějak začal docházet dech. Ono se navíc docela blbě plánuje, když pořádně nevíte, co bude.
Jaro plánovací
A přestože se plánuje blbě, neznamená to, že se neplánuje vůbec. Upoutávky akcí postupně dostanou další podobu, mám v hlavě jiné zajímavé nápady a moc se těším, jak se mi je povede přenést do reality.
Poměrně blbě se plánovala i dovolená. Letos ji nakonec mám na dva delší zátahy. Z Moštěnice místo Vizovic na Masters of Rock vyrazíme někam-sami-nevíme-kam a vrátíme se v neděli místo následujícího úterka, v srpnu pak natáhneme jiný sraz a strávíme 9 dní u Máchova jezera.
Festivaly a koncerty, musím říct, mě mrzí asi nejvíc. Těšili jsme se na MetalFest, pak na Iron Maiden v Praze a hned poté na Vizovice, teď akorát tak koukáme na lupeny a přemýšlíme, jak to vůbec bude z více důvodů za rok. Ze snad už jistých akcí tu mám zatím jen Harlej v září a doufám, že Pragokoncert hodí nějaké dobré akce na podzim, jak bývá zvykem.
A jeden plán se nám celkem nečekaně (a nečekaně rychle) splnil: konečně máme auto! A musím říct, je to docela velký kvalitativní rozdíl hned od začátku. Člověk neřeší odjezdy autobusů, má úplně jiný prostor na plánování cest, není na nikom závislý. Pecka.
Jaro seriálové
Začalo to únorovou nemocí, která mi plynule přetekla do března, a pokračovalo dál: po letech jsem se dostala k seriálům a moc si je užila.
— Altered Carbon 
– s chutí jsem si dala opáčko první řady a podívala se na druhou, která zrovna vyšla. I vzhledem ke specifice fiktivního světa, ve kterém se seriál odehrává, a souvisejícím záležitostem ohledně obsazení tyto dvě řady nejde porovnávat, jsou každá jiná a po svém zajímavá. Přesto jednička má svoje čestné místo v mém srdci.
— The Alienist (2018) – krásně zpracovaný dramatický krimi příběh, skvělé herecké obsazení. Druhá řada o dalším případu dr. Kreizlera je aktuálně ve fázi příprav, už se na ni moc těším.
— Dracula (2020) – trochu jiné modern(ějš)í podání Draculova příběhu. Po dlouhé době dílo, kde jsem měla chuť si některé hlášky vypsat – neměly chybu :-)
— Lucifer – chytil a nepustil. Všechny čtyři dosavadní řady jsme doslova zhtli, a už se nemůžeme dočkat pokračování. Směs kriminálky, komedie, mysteriózního podtextu (mimochodem, zajímavý pohled na některé, řekněme, otázky), love story – and it works perfectly.
Jaro vzpomínkové
I když mi moc nešlo blogovat, byla (a jsem) celkem činná na Instagramu, kde jsem rozjela Metalovou abecedu . Prostě jedna kapela nebo umělec (občas i několik) na každé písmeno abecedy – takové krásné vzpomínání na to, co ráda poslouchám a co jsem viděla (nebo bych chtěla vidět) naživo. Mimochodem, můj instagram je @bloggingfreeze , kdyby se někdo chtěl přidat ;-)
Také jsem připravovala sérii článků o MetalFestu 2017 – když už jsme přišli o ten letošní, tak abychom si připomněli alespoň jeden z těch minulých. O ročníku 2017 jsem kdysi psala pro jeden cizojazyčný portál a teď to oprášila a hodila do češtiny. I to bylo krásné vzpomínání. Reporty jsou zde: den první, den druhý, den třetí.
Tak takové bylo mé jaro. Nic moc nového hudebního, zase hodně seriálového. A jinak celkem klid. Jaké jaro jste měli vy? Jak vás nastalá situace v zemi i ve světě ovlivnila?
