První dva měsíce roku 2020 jsou pryč. Utekly rychlé, ale také byly plné akcí, dojmů, nápadů. Stihli jsme koncerty švédských kapel Sabaton a HammerFall v Praze i spoustu dalších věcí.
To, že čas běží jak splašený, už je tak nějak normální. Asi si začínám zvykat, i když neustále přemýšlím nad tím, že to chce vědomě a cíleně zpomalit a dovolit si sem tam nic nedělat, vykašlat se na vše a relaxovat.
Je paradoxní, že jsem musela slehnout s nemocí, abych mohla bez výčitek trávit den (vlastně dny) v posteli, spát, odpočívat, zase spát, sem tam zhlédnout díl seriálu a zase odpočívat. Holt to asi musím v hlavě srovnat a naučit se a dovolit sama sobě občas vypnout bez následného užírání se tím, že jsem teď přece mohla aktualizovat web / napsat e-maily / napsat článek / etc.
Vypadá to, že tento rok bude obecně rokem lékařů. Já s nemocí, zvířata kvůli očkování a přeočkování, brzo mě čeká pár preventivních prohlídek a vyšetření. A už bych se měla donutit objednat se k zubařce, ups. No, dokud jsou návštěvy doktorů, řekněme, v rovině pravidelné údržby, tak je vše v pořádku :-)
Ohlédnutí za lednem
Leden – to bylo plánování. Sepsala jsem i sem na blog shrnutí roku 2019 a plány na rok 2020.
Leden – to bylo výročí. A running sushi. No jéje. Pořád to bylo “někdy tam musíme zajít”, tak jsme se hecli a zašli. A báječně si pochutnali. Mám sushi ráda, tak jsem si to užila moc a moc, jen teda chobotnice se ukázala být nad moje síly :-D
Leden – to byl workshop v práci. Zpětná vazba, diskuze, nové postřehy – to mě baví.
Leden – to byl koncert Sabaton v O2 areně. Výbušní Amaranthe, zádumčiví a uhrančiví cellisté z Apocalypticy a nakonec špičkoví Sabaton. Suprový večer ve skvělé společnosti, co dodat.
Ohlédnutí za únorem
Únor – to byl koncert HammerFall ve Foru Karlín. Pohodoví Serious Black, živelní Battle Beast s energickou Noorou Louhimo a fantastičtí HammerFall. A k tomu úžasná parta – no co dodat? :-)
Únor – to byl výlet do Prahy. Další den po zmíněném koncertě jsme se prošli po stověžaté (ach ten krpál na Vítkově), užili si volný den a teprve v podvečer vyrazili zpět do Plzně, ale ještě předtím si stihli užít nejen Vítkov, ale také procházku po jiných částech města. Zvlášť bych chtěla zmínit Národní muzeum – rekonstrukce se opravdu hodně vydařila, vypadá nádherně.
Únor – to byl tradiční wesťácký sraz na horách. Letos na stejné chatě v Orlických horách jako loni, jen teda oproti loňsku nebyl sníh :-) Zato ale byla skvělá parta, i když počet byl docela dost komorní, a hodně jsme si to užili. A jak trefně poznamenal jeden z účastníků, takhle vypadnout ze všedního života by to chtělo alespoň jednou za čtvrt roku, je to krásné dobití baterek.
Únor – to byl měsíc seriálů. S chutí jsem si dala opáčko první řady Altered Carbon (Joel Kinnaman jako Kovacs/Ryker je boží) a hned navázala druhou řadou. Zatím zpracovávám dojmy – tedy dojmy z druhé řady, první je famózní a hlavně je jiná, tu druhou ještě musím vstřebat. Ale hodně mě baví ten svět, lore toho světa, vyvolává to spoustu otázek a úvah; delší dobu přemýšlím, že sepíši vlastní zamyšlení inspirované tímto seriálem. (A knihou také, četla jsem, srovnávala jsem.) A po Altered Carbon jsem rozkoukala seriál The Alienist, názor napíši příště.
Únor – to byla také zmíněná v úvodu nemoc, která plynule přetekla do března. Ale co, holt se s tím poperu :-)
Jaký jste měli start roku vy? Jak jste si užili konec zimy a jak kráčíte do jara? Povídejte ;-)