Poslední dobou nějak mám pocit, že nic nestíhám, a jak tak koukám na poslední “ohlédnutí“, asi to nebude jen pocit. Pořád se někam ženu a stále to prostě nemohu dohnat.
A pokud vyjde, na co se chystáme, pak už nebudu stíhat tuplem. Ale nepředbíhejme, vše včas povím :-) Teď se pojďme ohlédnout, co se událo od posledního příspěvku, není toho zrovna málo.
Něco zásadního
Jakýmsi leitmotivem tohoto roku je zdraví. Aby ne, když jsem se od října loňského roku připravovala na operaci, leden byl ve znamení vyšetření a 7. února jsem skutečně skončila na operačním sále. Vyskytly se komplikace, místo dospávacího pokoje jsem se začala probírat při převozu na JIPku, ale to bylo fakt to nejmenší. To nejdůležitější bylo, že celkově operace proběhla úspěšně a ještě zavčasu. Takže konec dobrý, všechno dobré :-)
Druhá nejdůležitější událost roku následovala o pár měsíců později – v dubnu jsem začala chodit do autoškoly a 30. května úspěšně absolvovala zkoušku. Napoprvé! :-) Celkově autoškola byla životním zážitkem, až mě mrzí, že tato poměrně krátká životní epizoda je pryč…
Z dalších zásadních událostí stojí za zmínku, že už je to druhý rok, co pracuji, kde pracuji. Uteklo to, uteklo to rychle. A letí to dál :-)
Něco hudebního
A teď z kulturního soudku. Hudba! Soundtrackem tohoto roku jsou dvě desky dvou kapel, které mám moc ráda a které se mi letos poštěstilo vidět na Masters of Rock ve Vizovicích.
Jednou z těchto desek je “Gunmen” Němců Orden Ogan. Album vyšlo loni, ale tehdy jsem se k němu nějak nedostala. O to víc mě chytlo letos. Bomba! Orden Ogan zrají jak víno, jsou čím dál tím lepší. A čím víc tu desku poslouchám, tím víc mě baví. A kolikrát se přistihnu, že si některé písničky pobrukuji stále dokola… :-)
Druhou deskou je novinka Kamelot “The Shadow Theory”, která vyšla přesně na mé narozeniny. Krásný dárek :-) A fantastické album. Je tak trochu nenápadné, není prvoplánově chytlavé, ale když už ho má člověk naposlouchané, chytne a nepustí. Prostě Kamelot v celé své kráse. A vynikající Tommy Karevik, který opět potvrdil, že není pouhou náhradou za Roye.
Něco letního
Léto! Miluji léto, pravé, horké, sluncem rozpálené a prozářené léto. A neodmyslitelnou součástí jsou různé více či méně tradiční akce.
Sraz v Horní Moštěnici a Masters of Rock – to jsou dva týdny na Moravě, řádně a zavčas hlášená dovolená a kvintesence léta. Nejlepší přátelé, milovaná hudba, nejoblíbenější festival, slunce, koupání, … může být něco lepšího?
Letos po letech také sraz u Sečské přehrady. Opět ti nejlepší okolo, slunce, pohoda, probuzení s výhledem na sluníčkem prozářené stromy, hovory a hry do noci, … může být něco lepšího? [2]
A poslední srpnový víkend bude další tradiční sraz, na Mácháči. Jako vlastně každý rok, až na jednu výjimku. Wesťácká parta, soutěže, pokec, koupání se pozdě v noci, zážitky, … může být něco lepšího? [3]
A završíme to v září, ale astronomicky stále ještě v létě, a to opět u Sečské přehrady, 950 metrů vzdušnou čárou od místa, kde jsme byli teď. Ale tentokrát už budeme jenom dva… maximálně tři – i se psem :-)
No… zdaleka to není vše, co se událo nebo udá, ale došel mi dech a to nejzásadnější jsem zmínila, tak brzo na počtenou ;-)
