V pátek 29. března se v pražském klubu MeetFactory konal koncert OOMPH!. Od prvních tonů předkapely po poslední píseň večera se jednalo o neskutečnou smršť energie a nálož parádní muziky.
Heldmaschine
Večer přesně ve 20 hodin zahájili Heldmaschine, jejichž tvorba, stejně jako v případě OOMPH!, vychází z Neue Deutsche Härte. Když se na pódiu objevili chlapíci v maskách se svítícími páskami na vestách, neznalý divák si v první chvíli říkal, co to vůbec je. A pak hoši odhodili masky, udeřili do strun a během pár vteřin doslova strhli dav.
Já jsem Heldmaschine 
nikdy předtím neslyšela a ani nevěděla, že existují. O to větším překvapením byli – a hodně příjemným. Rozhodně se zařadili mezi nejlepší předkapely, které jsem kdy zažila. Připomněli mi rané Rammstein, zhruba z dob alba “Sehnsucht”, projev zpěváka Reného Anlauffa dost připomíná Tilla Lindemanna – a není divu, však Heldmaschine začínali jako tribute kapela Rammstein. Nyní se však jedná o kapelu s vlastním rukopisem, která rozhodně ví, jak zaujmout a nadchnout dav.
Zkrátka a dobře – Heldmaschine zabodovali, krásně navnadili dav a 40 minut s nimi uteklo jako voda. A každopádně mám v plánu si je poslechnout pořádně.
OOMPH! po 9 letech
Ve 21 hodin svou jízdu zahájili OOMPH! a byla jedním slovem famózní. Byla jsem na jejich koncertě v klubu Exit Chmelnice v roce 2010 a na vystoupení na festivalu Masters of Rock v roce 2011 (v roce 2016 mi bohužel unikli kvůli tehdejšímu setrvání v Rusku) a poslouchám je už 15 let (a nechce se mi věřit, že už je to tak dlouho). Věděla jsem, co mám očekávat, ale i tak mě zase dostali :-)
Kluci zrají jak víno – a nejen hudebně. Vždyť se od koncertu v Exit Chmelnice vůbec nezměnili! A na pódiu předvádí výkon, na jaký se leckdy nezmůžou ani hudebníci o polovinu mladší. Byl to nářez od začátku do konce – dvě hodiny nových i starých hitů, OOMPH! sázeli jednu pecku za druhou.
Setlist lze bez jakéhokoliv přehánění označit za jakési “best of” – a to od úplných počátků v podobě songů “Der neue Gott” a “Mein Herz” z eponymního alba z roku 1992. Nečekala jsem, že se mi – kromě již zmíněných – poštěstí si naživo poslechnout písně jako “Gekreuzigt” nebo “Das weisse Licht”. Bomba!
Poslední deska Ritual byla zastoupená jen čtyřmi písněmi – trochu překvapivě u turné s názvem Ritual Tour; před devíti lety v Chmelnici v rámci Truth Or Dare Tour byl poměr o dost jiný – 10 písní z alba “Monster”, 6 písní z “GlaubeLiebeTod” a 6 kousků z ostatních alb. Teď to se to rozdělilo ve skutečně “bestofkovém” poměru, jak můžete sami posoudit na setlist.fm .
Parádní byly všechny písně – staré i nové, pomalejší, akustické i ty svižné, ale vrcholem byla jednoznačně “Gott ist ein Popstar” – tehdy to v MeetFactory doslova bouchlo. To samé v trochu mírnější podobě se pak opakovalo i během “Augen auf”, neskutečná nálož a výměna energie mezi kapelou a publikem, fakt pecka.
Koncert měl jen jeden jediný “nedostatek” – utekl moc rychle :-) Dramaturgicky a hudebně naprosto peckovní zážitek byl prostě strašně rychle u konce (a to hráli dvě hodiny!). Už teď se moc těším, až je uvidím příště, třeba zase na Masters.
